Raci – bioindikátory kvality vod

Raci jsou významnou skupinou živočichů, vyskytující se v celé řadě vodních ekosystémů, ve kterých často plní klíčovou ekologickou roli. Nalezneme je v jezerech, řekách, potocích, zatopených lomech nebo ve vodních tocích jeskynních systémů. Některé druhy dokonce budují nory, kde přečkávají nepříznivá období nedostatku vody.
Ve sladkých vodách naší planety žije přes šest set druhů raků. Jejich rozšíření je však velmi nerovnoměrné. Nejvíce druhů obývá Severní Ameriku, druhým centrem co do početnosti druhů raků je Austrálie s Tasmánií, Novým Zélandem a Papuou-Novou Guineou. V České republice žijí v současné době tři původní druhy raků – kriticky ohrožení rak říční, rak kamenáč a ohrožený rak bahenní, který byl sice v roce 1892 do Čech vysazen, ale je již jako původní vnímám.
Bohužel, do Evropy a do Čech pronikají kvůli lidskému přispění také druhy nepůvodní, obvykle pocházející ze Severní Ameriky. V současné době se na našem území můžeme setkat s rakem signálním a rakem pruhovaným. Brzy je možné očekávat také „invazi" raka červeného a raka mramorovaného. Invaze nepůvodních raků významně ohrožuje naše původní druhy (raka říčního, raka kamenáče a raka bahenního). Nepůvodní druhy jsou totiž agresivnější, rychle se šíří, přenášejí račí mor a rak pruhovaný je navíc schopen nepohlavního rozmnožování, takzvané partenogeneze. Tento jev spočívá v tom, že samice raka pruhovaného nepotřebují ke svému rozmnožování samce. Jediná samice tak dokáže za jistých podmínek v dané lokalitě po čase vyprodukovat početnou populaci.
Rakům zpravidla vyhovují potoky či nádrže s jílovitými břehy prorostlými kořeny stromů nebo složenými z hrubých kamenů, které poskytují rakům vynikající možnosti úkrytu. Bahnitému dnu se jako stanovišti vyhýbá většina raků (kromě raka pruhovaného), často ho ale využívají jako prostor pro sběr potravy. Početnost raků ovlivňují značnou měrou nešetrné úpravy toků (napřimování, dláždění), nadměrné přibývání sedimentů či těžařské práce. Tato činnost člověka může způsobit trvalou ztrátu přirozených lokalit, a tím i ztrátu vlastních račích populací. Raci jsou velice citliví na znečištění organickými látkami (pesticidy). Vzhledem k této citlivosti jsou raci považováni za bioindikátory kvality vody a jejich výskyt má vypovídací hodnotu o tom, jakým způsobem se chováme k vodním zdrojům.

 

Rak říční (Astacus astacus)

Rak říční je sladkovodní korýš z řádu desetinožců. Barva těla je proměnlivá od tmavě hnědé po světle hnědou. Krunýř může být výjimečně zbarvený i modře. Dýchá pomocí žaber a má vysokou schopnost regenerace. Žije obvykle v tekoucí vodě.
K páření dochází u raka říčního v klimatických podmínkách střední Evropy na konci září, v průběhu a na konci října, kdy se teplota vody pohybuje kolem 8–12°C. Kladení vajíček následuje obvykle v odstupu několika dní po páření. Plodnost samic raka říčního se pohybuje okolo 40–280 vajíček. Vajíčka prodělávají poměrně dlouhý vývoj, který vrcholí obvykle v červnu (květen–červenec) líhnutím ráčat. Samci pohlavně dospívají ve 3 letech, samice ve stáří 3–5 let. Rak říční obvykle dorůstá délky těla do 15 cm, ale může dosahovat až 18 cm při hmotnosti okolo 250 g. Může se dožít až 20 let. Rak říční je velmi vnímavý k račímu moru. K přirozeným predátorům raka patří například dravé druhy ryb, norek americký a vydra říční.

 

Kvízová otázka

Opravdu chodí rak pozpátku?

Raci opravdu umějí chodit i pozpátku, není to ale pro ně zcela běžné. Obvykle se totiž pohybují směrem dopředu, čímž se nikterak neliší od jiných živočichů. Oním rozšířeným mýtem „chození pozpátku" je však nesprávně popisována úniková reakce v případě, kdy raka něco vyruší, či v přítomnosti predátora nebo silnějšího protivníka. V těchto situacích raci volí nouzový únik, kdy prudce mávnou ocasem směrem pod tělo. Díky tomu dokáží „plavat pozpátku".

 

Leták k naučné stezceVoda je věda