Kolibříci se cítí spokojeně poblíž jestřábů

Subtilní milovníci nektaru a divocí dravci? To na první pohled nejde do moc hromady. Jenže v Arizoně to možné je a podle všeho to funguje. Mezinárodní tým vědců pozoroval místní kolibříky černobradé (Archilochus alexandri), přičemž se ukázalo, že mají veliký prospěch z hnízdění v blízkosti dvou druhů jestřábů.

Výzkum probíhal po dobu tří let v arizonských Chiricahua Mountains, kde vědci studovali hnízda kolibříků a úspěšnost jejich hnízdění, v souvislosti s několika hnízdy jestřábů lesních (Accipiter gentilis) a jestřábů Cooperových (Accipiter cooperii). Ukázalo se, že kolibříci hnízdící poblíž hnízd jestřábů jsou ve větším bezpečí před zdejší sojkou Amphelocoma wollweberi, o celých 80 procent.

Vysvětlení je přitom docela prosté. Jestřábi se živí především ptáky střední velikosti a sojka je pro mě lákavou a oblíbenou pochoutkou. Zato kolibříci jsou pro jestřáby očividně příliš malí a rychlí. Jestřáb by asi mohl tu a tam kolibříka chytit a možná to i někdy udělají. Obvykle by na to ale musel vynaložit velmi mnoho energie a takový lov by se mu nevyplatil. Dravci nejsou vražední šílenci, ale pragmatičtí počtáři, kteří si dobře rozmyslí, na koho budou plýtvat svými silami.

Badatelé studovali celkem 342 hnízd kolibříků a zjistili, že čím blíž jsou hnízdům jestřábů, tím jsou jejich šance na přežití větší. Domnívají se, že kolibříci nechápou, že jim jestřábi poskytují ochranu, ale že se prostě vracejí na místa, kde se jim v minulosti povedlo úspěšně zahnízdit. I když, kdo ví, nakonec i kolibříci jsou potomci dinosaurů.

Zdrojem informací a fotografií jsou: Science Advances, Harold F. Greeney / Yanayacu Biological Station, Iosto Doneddu / Wikimedia Commons.

Stanislav Mihulka

Archilochus alexandri Accipiter gentilis