Život, jak předpokládáme, vznikl ve vodě. Až postupem času se vyvinuly organismy, které byly schopny žít, vyvíjet se a rozmnožovat na souši.
Během této doby měl život ve vodě možnost nabrat nebývalých obrátek.
U ryb se vyvinuly všelijaké strategie pro přežití, shánění potravy i pohyb.
My si přiblížíme několik z nich.
Lín je původní rybou především dolních úseků řek a ramen.
Přirozeným prostředím jsou zabahněné a prosvětlené vody.
V takovém prostředí se teplota vody pohybuje běžně v hodnotách přes 30°C. V extrémních případech ale vydrží lín i 37°C. Pro většinu našich ryb je tao teplota letální.
Většina sladkovodních ryb zvyšuje svou aktivitu spolu se vzrůstající teplotou.
Avšak výjimka potvrzuje pravidlo. Mník upadá do letní letargie při teplotách nad 16°C.
Jeho nejvyšší aktivita je při teplotách pod 5°C.
Běžně se tře pod ledem při teplotě 2-5°C. Tím získává výhodu oproti jiným druhům.
Žije převážně u dna, do kterého se často zavrtává.
Při nedostatku kyslíku ve vodě nebo změně tlaku vyplouvá k hladině a pohlcuje vzduch do střeva, které je přizpůsobeno ke vstřebávání kyslíku potřebného k dýchání.
Jsou piskoři, kteří v bahně tůní vydrží i krátkodobé vyschnutí.
Třou se od března do června. Samice v tomto období klade na štěrkové dno asi 1500 jiker.
Z nich se líhnou larvy - minohy.
Ty se zahrabávají do bahna, kde žijí 3 - 5 let.
Na podzim před třením dochází k přeměně v dospělce.
V dospělosti již tato mihule nepřijímá potravu, jen se rozmnoží a zahyne.
Samičkám se v době tření prodlužuje urogenitální papila v kladélko, jímž jsou jikry kladeny do dýchacích otvorů mlžů.
Sem vypouští mlíčí i samec.
Jde proto o takzvaně ostrakofilní druh.
K oplodnění dojde uvnitř lastury. Po oplodnění se jikry vyvíjejí mezi žaberními lupínky škeblí. Vývoj jiker trvá 20-30 dní.
Tato odolná ryba vydrží i několik hodin na suchu.
V tůních, kde žije, je často voda bez kyslíku.
Karas takové stavy dokáže přežít pomocí zvláštní schopnost.
Rozkládá tuky uložené v těle složitými biochemickými pochody a tím získává kyslík.
Karas mnohdy vydrží i krátkodobé zamrznutí v ledu.
Na rozdíl od většiny ryb, které mají čichové jamky, má úhř čichové kanálky.
To znamená, že na ploše čichové sliznice je několikanásobné množství čichových buněk.
Ve vodním prostředí dokáže rozpoznat 1 molekulu cizí látky.
Ze sladkovodních ryb má nejspíš nejlepší čich.
Tato drobná rybka, která zřídkakdy dosahuje rozměrů větších než 10 cm, často tvoří početné populace.
Dokáže se vytírat porcov až 9krát ročně a je pohlavn dospělá už v prním roce.
V početných populacích dokonce požíá cizí jikry nebo plůdek jiných ryb.
Jsou tak agresivní, že dokáží utlačovat jiné, a to i značně větší druhy.
Naše hospodářsky významná ryba, největší z čeledi okounovitých s tzv. psími zuby.
Samci v době tření připravují hnízda. Hnízda jsou plochy, které samec napřed očistí a samice tam potom naklade jikry. Samec toto hnízdo velice agresivně brání a ploutvemi odvívá sedimentující kal.
Troufnou si i na několikanásobně větší „vetřelce“. Jsou i případy, kdy candát hlídající hnízdo napadne člověka, který se dostane příliš blízko. Ovšem nikdy se nejednalo o vážná zranění.
Typický dravec, s dokonale vyvinutou postraní čárou.
I když je voda kalná a viditelnost nulová, štika se orientuje v prostředí výborně. Díky citlivým nervovým zakončením v proudovém orgánu, který zachycuje vlnění a změny tlaku, je schopná vnímat překážky i pohyby kořisti.
Predátor tak udeří tlamou plnou zubů (700) smrtelným zásahem ve chvíli, kdy to kořist nečeká.