Jméno pacienta: kapr

Ryby jsou přirozenou součástí naší přírody. Jejich výskyt v povrchových vodách je limitován kvalitou vodního prostředí, proto mohou být využívány jako indikátory ekologického zatížení vod. Pro člověka mají význam hospodářský (jsou důležitým zdrojem kvalitních bílkovin a tuků pro lidskou výživu) i sociální (prostřednictvím sportovního rybolovu a zájmového chovu akvarijních a okrasných ryb). U nás je hlavním druhem chovaným pro tržní účely kapr obecný.

Stejně jako lidé, i ryby mohou trpět různými chorobami. Původci nemocí ryb mohou být viry, bakterie, plísně nebo parazité, ale na vzniku onemocnění ryb mají vždy svůj podíl nejen tito konkrétní patogenní činitelé, ale také podmínky prostředí – kvalita vody.

Parazité ryb mohou být jednobuněční i mnohobuněční, od prvoků až po členovce. Mohou parazitovat v různých tkáních a orgánech a jejich přítomnost se většinou klinicky projeví až při masivnějším napadení ryby.

V našich podmínkách velmi rozšíření, patří mezi helminty (červy), jsou to jednorodé motolice – ke svému vývoji nepotřebují mezihostitele. Poškozují kůži a žábry, zejména u plůdku mohou způsobit i úhyny.

Patří mezi velmi časté organismy osidlující ryby, nacházejí se na kůži, ploutvích a na žábrách. Velikost těla je až 100 µm. Živí se organickou drtí a bakteriemi z okolní vody, ryby využívají jen jako podklad. Na oslabených rybách se mohou masivně pomnožit a svým pohybem a mechanickým přichycením poškodit povrch kůže a žaber tak, že dojde k úhynu (zejména u plůdku).

Hojně rozšířeny ve všech typech vod, kde se vyskytují ryby. Cizopasí na kůži a žábrách, živí se organickými částečkami, rozrušují povrch kůže a žaber. Masivně se pomnožují zejména na konci zimy na rybách oslabených hladověním a nepříznivými kyslíkovými poměry.

Velmi nebezpečný parazit, zejména v intenzivních chovech. Ohrožuje všechny druhy a všechny věkové kategorie ryb. Cizopasí na kůži, ploutvích a na žábrách. Bývá příčinou hromadných úhynů ryb. Na rybách je možno pozorovat bílé tečky, proto se tomuto onemocnění mezi chovateli ryb říká „krupička“.

Krevní bičíkovci žijí v krevním oběhu ryb, odkud pronikají do různých tkání hostitele. Živí se látkami z krevní plazmy a z tkáňových tekutin. Ke svému vývoji potřebují mezihostitele – pijavku, v jejímž trávicím ústrojí se rozmnožují. Mohou způsobit oslabení ryb snížením počtu červených krvinek. Nejzávažnější postižení ryb bývá na přelomu zimy a jara.

Členovci hojně rozšíření v našich vodách, cizopasí na kůži a ploutvích. Pomocí chobotku nabodávají kůži ryb a sají krev a tkáňový mok. Mohou svého hostitele opustit a dočasně se pohybovat volně ve vodě. Úhyn způsobují jen výjimečně při masivních invazích na plůdku.

Definitivním hostitelem jsou rybožraví ptáci, prvním mezihostitelem jsou vodní plži – plovatky. Druhým mezihostitelem jsou ryby, v oční čočce se vyvíjejí metacerkárie motolic. Když napadenou rybu pozře rybožravý pták, cyklus je dokončen. Při masivních invazích metacerkárií může dojít k poškození čočky a oslepnutí ryb.

Ryby mohou být definitivními hostiteli nebo mezihostiteli. Dospělé tasemnice cizopasí v trávicím ústrojí ryb. Vývojový cyklus je složitý, vyžaduje přítomnost jednoho nebo dvou mezihostitelů.

Patří mezi tasemnice, ryba zde nefiguruje jako definitivní hostitel, ale jako druhý mezihostitel. Definitivním hostitelem jsou rybožraví ptáci, v jejichž střevech dozrávají dospělci. Vajíčka se s výkaly dostávají do vody, kde vývoj pokračuje v prvním mezihostiteli – buchance. Po pozření buchanky se v tělní dutině kaprovitých ryb v průběhu několika měsíců vyvíjí bílé nebo světle žluté pásovité larvy – plerocerkoidy, které mohou dosahovat délky až 1m.

Parazitují ve střevě ryb. Tělo je 2-16 mm dlouhé, nečlánkované, s typickým chobotkem opatřeným několika řadami háčků. Mezihostiteli jsou bentičtí korýši (lasturnatky).

Chobotnatka rybí je u ryb nejčastěji parazitující pijavka. Má na obou koncích těla přísavky, kterými se fixuje na kůži, ploutvích, očích a na sliznici dutiny ústní. Poškozuje povrch tkání, saje krev a je přenašečem krevních bičíkovců (Trypanosoma, Trypanoplasma).

Ergasilus sieboldi je parazitický členovec (korýš). Samičky cizopasí na žábrách ryb, sají krev a tkáňový mok. Jsou cca 1,5 mm dlouhé a ve fázi pohlavní zralosti mají po stranách zadní části těla dva světlé podlouhlé vaječné vaky. Samičky vydrží přichycené na žábrách až 1 rok. Vývoj probíhá přes několik naupliových a kopepoditových stádií, která se pohybují volně ve vodě, bez účasti mezihostitelů.

Ergasilus sieboldi (chlopek) na žábrách lína obecného

Foto Veronika Piačková a Martin Flajšhans